To jsme se zase jednou rozhodli trošku pracovně odreagovat, a jelikož se nás sešla pěkná grupa, vydali jsme se vláčkem směr Archa Rajnochovice na předtáborovou brigádu.
Cesta byla dlouhá, ale já měla o zábavu postarané. Vzala jsem si sebou totiž dost dobré baviče, a to: Ričiho, Marka, Kikču, Káťu, Terku a Ančovičku. A největší týpek, který s námi podnikal tuto cestu, byl náš maskot Gami.
Už ve Veselí do sebe Riči naládoval několik párků v rohlíku a byl plně připraven na další cestu. Ve Bzenci udělat foto, nakrmit kačenky, hurá do vláčku a pokračujem v cestě.
Po příjezdu na Archu jsme zase pozdravili známé tváře a seznamovací hrou začali poznávat ty nové.
Večerní modlitba pod terasou měla teprve grády. Byla trošku chladná noc, ale zato měla modlitba tu správnou atmosféru. Kolem nás tma, kamarádi… Blížil se večer a čas spánku, my však plni energie odmítli promarnit noc něčím tak všedním jako je spánek.
Ráno na nás čekala tůňka, kdo zná zvyky Archy, tak ať si hned nemyslí, že jsme po ránu do té tůňky hupsli! Kluky jen čekala její úprava a příprava na napuštění.
Ta holčičí část si zatím užívala u zábradlí, to které jsme si asi tak před měsícem řádně obouchaly, až uši z toho zaléhaly ještě teď. Zbývalo ho už jen krásně natřít.
Také další noc jsme „spali“ v krbovně, kde to mělo parádní atmosféru, a po vzoru Broučků od Karafiáta bych dodala: „A kecali a kecali a kecali.“
A víkend byl zase u konce, bohužel. Ale pořád nám ještě zbývalo pár hodin spolu. Oslavili jsme mši svatou, kterou Terka s Katkou oživily hraním na kytaru. Pak ještě honem posledních pár akčních fotek a frrrrr na autobus a vlak domů.
Jen dodatek, měli jsme menší ztráty…odneslo to Gamiho oko, které už mu asi nevrátíme. A pak, čím víc jsme se blížili ke Znorovám, tím víc to na Ričiho přicházelo. Kdo zná Ričiho ten pochopí, závěrečné skupinové foto mluvilo za vše. Ukažme si na něj. Sladkou tečkou za super víkendem, byla zmrzlina u Komoňů.
Z aršáckého výletu podala hlášení Jaňa Petruchová