Pořád spěcháme tam, hned zase zpátky, musíme uklízet, učit se, zařídit to, doběhnout pro tamto…
A co takhle zastavit se?? Kam vůbec směřujeme, Quo vadis? Toš taková troška zklidnění, zamyšlení se, spočinutí v Pánu vůbec nezaškodí – co víc, ukáže nám snad tu správnou cestu, směr, povzbudí…
A ještě k tomu, když máte tolik úžasných lidiček kolem sebe, skrze které Pán podává obětí, radost na tvář i pohlazení na duši… „a duchnu pod hlavu …“
Tak vyrážíme plní radosti a smíchu– směr Vizovice –ale už na nádraží ve Vizovicách nás troška smích přešel – neboť sme zjistili, že nevíme, kudy se máme ubírat – ale to nás přeca neodradí… Po troška delší cestě dorazíme, zabydlíme sa, nadlábnem sa a už už mosíme pozdravit toho hlavního Šéfa – tak frčíme honem šup do kostelíka – kde se začne rozhýbávat to hlavní, kvůli čemu sme dojéli – mše, zpověď, křížová cesta, adorace.
Neboť sa nekeří eště neznáme, toš večér hážem speciálko „čírkovsků“ seznamku a troška zablbneme a už hušky na kutě – zítra nás teho eště tolik čeká…
Ráno honem na nohy, namáznůt snídaňu a už je tu první otcova konference – v duchu Lásky, Víry
a Naděje… tak sme si srovnali troška cestu a teď zase něco bašty, odpoledního klídku, prostě fáň pohodička. Mosíme načerpat na supr odpoledne, kde sa chystá další konference, mše svatá a nakonec aj supr hry, „přepadovka“, a dokonce tu byla Čarodějka!
A jak to tak všecko rychle uteklo, hned tu byla neděla, mše s místními, úklid a už zase to loučení… tak zase příště snad…
Nakonec patří největší dík otcovi Lukášovi, který nás celou duchovní obnovou provázel, všem děckám za supr atomšku! Ale hlavně Duchu svatému za spoustu darů, které sme mohli načerpat!
krysa 🙂
Nevím co dřív. Času je málo. Tak to první co mi přijde pod ruku hážu do krosny. Hlavní je přibalit Biblu a všecko co nám bylo určeno. Mám to tak tak, honem letím na vlak. Mám to s chlupem a než sa naděju, už sme aj ve Veselí. Tam sa přidává početná skupinka Veselanů a mně známí aj neznámí lidičkové. Ale nebojím sa, že bych sa neseznámila. Budem spolu trávit celý víkend a to tak, že nás čekajů Vizovice a duchovní obnova. Hned z večera sme začali mšů svatů, následovala křížová cesta
a tichá adorace. Otec Lukáš pro nás připravil pár konferencí: propluli sme tématem lásky a naděje. Aspoň co sem tedy já pochytila výdejním kuchyňským okénkem.
Jen co nám odjel otec Lukáš, rozjely se nějaké hry, a pak velké překvápko pro našu Krysenku. Dostala hobla, dárky, dortík – chutnal výborně. Cíl víkendu: duchovně sa obnovit však stále nebyl zapomenut. Myslím, že předehra a hra probíhající venku měly něco do sebe. I přes zimu, která venku byla, sa myslím vydařilo. Já pak zjistila, jak je možné uvařit čaj pro takovů bandu za pár minut. No fofry!
Čas rychle utekl a v nedělu sme naposledy společně prožili mši svatou. A teď už sedím ve vlaku a cestou ještě zazpíváme pár písniček a sme zase doma.
Jaňa 🙂
Jsem moc vděčná, že jsem mohla jeden víkend postní doby strávit na duchovní obnově. Víkend v úžasném prostředí, s úžasným programem a především mezi úžasnými lidmi. Někdy je těžké najít si v každodenním shonu taky chvilku na Boha. Tento víkend jsem těch chvilek našla nespočet, což mi moc pomohlo k dalšímu sblížení se s mým Pánem.
Navíc jsem k tomu měla velkou podporu – modlitby (na které se během dne sem tam bohužel zapomíná), možnost zpovědi, která mě ve víře pokaždé moc povzbudí, pořád plné bříško, za což moc moc vděčím Pavle (velké díky), skvělou noční hru, kde jsem si díky zmrzlým prstům uvědomila, že všechno nejde jen pohodlně a hlavně jsem na každém kroku potkávala úsměv – za který vděčím vám všem…
Velké díky všem, kteří jste tam byli…
A díky pánu za to, že jsem tam mohla být i já…
Mám vás všechny moc ráda a těším se, že se zase brzo uvidíme…
Ivetka – Radějov