Víkend s Robinem Hoodem
Valím na nádraží na poslední chvíli. Uf. Stihla sem to. Přesně tři hodiny, ale všichni už jsou tady. V hlavě ještě probírám, jestli sem něco nezapomněla.
Všechno je trochu strašidelné, protože je pátek třináctého. Už jede vlak. Všichni dostáváme čísla a nasedáme do vlaku. A frčíme směr Podivín. Doufám, že název vesnice nemá nic společného s jeho obyvatelstvem. Sednu si ve vlaku a čučím z okna. Vlak se zastavil. Máme vysedat. Všichni vyskáčeme z vagónu nadšení, že už jsme na místě a zrada. Jsme teprve v Hodoníně. Musíme tady čekat asi hodinu, než nám pojede vlak dál. Tak si jdeme na zmrzlinu a potom sedíme na nádraží. Konečně přijel správný vlak a už jedeme do Podivína. Tak už jsme tady. Teď musíme jít do naší ubytovny. Když tam dorazíme, přivítá nás nějaký podivný týpek a řekne nám, že se jmenuje Malý John. Potom začne vykládat o Sherwoodkém lese a družině Robina Hooda, prý kdo do ní chce vstoupit musí ukázat svou zručnost a sílu. Aha…zručnost a sílu tímto moje naděje hodně snižují. Tak nejšpíš budu spát venku. Ale nakonec to není tak hrozné, párkrát jsem si střelila z luku a jednou jsem i trefila terč. Šipkami házet docela umím a flusačka taky nebyla nic hrozného. Nejhorší byly asi chůdy, pořád jsem na nich padala, ale přece jsem udělala asi dva kroky, tak prý můžeme za nějaký poplatek vstoupit. Dala jsem jim s težkým srdcem moji svačinu. Všichni se ubytujem a hrajeme podivné hry. Potom k nám příjdou jacísi tři divní lidé, které Malý John představí jako mnicha Tucka, Lady Marianu a sira Godwina. Ti nás rozdělí do skupinek a po pár hrách a večeři jdeme konečně spát.
Ráno budíček, modlitba a rozcvička. Trochu jsem se na ní flákala, takže asi toho dnes moc nenaběhám. Po snídani hrajeme živé člověče a kolík. Jsou to dost podivné hry, ale ani se nedivím, když jsme v Podivíně. Potom se k nám donese novina, že nám Robin Hood nechal někde mapu. Ale šerif ji našel a roztřihal, tak prý ji musíme získat od sira Godwina zpět, ale v lese jsou stále šerifovy přisluhovači, kteří se nás snaží pochytat. Nakonec jsme každá skupinka získála mapu a udýchaní jdeme zpátky do chaty. Tam na nás čeká svačina a přijíždí pan farář. Ten nám dal za úkol zopakovat si důležité velikány. Je to celkem makačka, vzpomenout si kdo je Vinnetou. Pak následuje oběd – sekaná. Mňam. Po obědě má být odpolední klid. Přijíždí k nám však maskovaný Robin Hood, aby ho šerif nepoznal. Tak s ním zdoláváme hory a šikmé stěny Podivína, sílu a zdolání těžkých terénů Sherwoodu přeca potřebujeme. Odpoledne jdeme do labyrintu, kam nám Robin ukryl pozvánky na soutěž o stříbrný šíp. Tak všichni valíme zpět do Sherwoodského lesa a tam už nás vítá lady Marianna, ta nám zděluje, že šerif chce vyhrát stříbrný šípy taky. To mně docela naštvalo, my ten šíp chceme pro chudé a šerif ho jenom tak promrhá. Tak se teda všichni snažíme splnit všechna stanoviště a šerif se na nás mezitím s nelibostí dívá. Večer k nám do zbojnického sídla přijdou lady Marianna a Malý John a předají nám stříbrný šíp, který jsme vyhráli! Mám ze sebe takovou radost! Potom si na oslavu pustíme kreslený film o Robinu Hoodovi. Po filmu všichni uléháme, po takovém náročném dni, a spíme jako zabití. Náhle nás probudí Malý John, že Mariannu zajali Šerifovy vojáci. Rychle jsme se oblékli a vyrazili ji hledat. Byla uvězněná v nedalekém labyrintu, tak byl trochu problém se k ní dostat. Ale my jsme to zvládli. Mariannu jsme vysvobodili, vojáky zahnali a vrátili se zpět do Sherwoodského lesa. Spokojeni s výhrou jsme vlezli do spacáků a pokračovali ve spánku.
Ráno jsme měli protáhlý budíček a rozcvičku ve spacáku. Po snídani byl čas na malý úklid a po něm cesta do kostela na mši svatou. Než jsme opustili Sherwoodský les bylo trochu času na oběd a hraní her. Asi o půl 3 jsme se vydali na cestu ke vlaku a domů. Jízda vlakem netrvala ani tak dlouho a za chvíli jsme už byli na nádraží ve Vnorovech, kde nás čekali naši rodiče.
Z Sherwoodského lesa, za zbojníky lady Marianna