-22°C Bezdomovci si berou na noc dvě kartónové krabice, MY přesto vyrážíme do Nízkých Tater. A zajímá vás jak dopadl náš letošní výstup na Ďumbier? Ve čtvrtek jsme se sjeli ve Fryštáku, naložili do autu výbavu a hlavně účastníky zájezdu a mohli vyrazit.
Příjezdem k chatě začalo vybalování a měření venkovní teploty – ta začala rychle klesat až na -27stupňů, zatímco teplota v chatě pomalu stoupala. Jen co sme sa zahřáli, začali sa plánovat varianty na další den. Varianta A – výstup na Chopok, nebo kam nás nohy zavedů. Varianta B – zdolávání Ďumbieru na 2 dny.
Ranní vstávání a pohled do zasněžené krajiny byl zážitek sám o sobě. Snídaně, balení…marné? Cestou k autu skončil náš výstup.
-33°C Žádné auto nejde nastartovat pouze ruské
V této teplotě naše auto zamrzlo, nepomohlo nic. Vyhrála tudíž varianta B – BANG, uvidí sa estli to bude dvoudenní či delší záležitost. Teplota venku byla sice na bodu mrazu, ale o našé náladě sa to rozhodně řéct nedalo.
Odpolední zjištění, že auto vážně nepojede, znamenalo jediné – začneme vraždit. A tak nás zabavily Černé historky a BANG.
Jak sa říká: ráno moudřejší večera, toš sme pařili až do rána. Auto, přes noc schované v nedaleké stodole – sa vzpamatovalo a my mohli vyrazit zdolávat konečně nejaké ty kopečky. Moseli sme zvolit tů nejkratší cestu – přes sjezdovku a směr Chopok. Ze začátku to nekterým šlo dost ztuha, ale cenově nás zklamala lanovka, tak sme šlapali mezi lyžařama navrch. Nevěřila sem, že letos sa posunu výš než loni, ale zem nebyla tolik zmrzlá, ani mačky nebyli tak potřeba. Když sme dospěli do stejného místa jako loni, víc mrzlo, víc fůkalo, sil ubývalo a omrzlin přibývalo – cíl stále v nedohlednu. První skupina nám kapánek zmizela v dáli, tak kudy teď? Tak rovnů za nosem a už sme byli tam. Posezení v hospůdce těsně pod vrcholem, tam nás parádně pivko osvěžilo, zahřála a dodala sil polévka. UF! Už sem chtěla vzdát i těch posledních pár metrů na vrchol, ale po rozmrznutí v hospůdce, přeca to teď nezvdám… když mám Chopok před nosem.
Pak sme si řekli, že cesta zpátky by byla ideální po zadku – toš sme sa optali obsluhy, zda by nám nepučili nejaký igelit. Po vysvětlení, nač to potřebujeme – nám řekli, že sebevrahy nepodporujů. Smůla.
Toš sme sa zvedli a vydali zdolat konečně vrchol! Zdolali sme ho nakonec šecí, pohoda klídek a hlavně tabáček. Společná fotka nás stála další omrzliny. A cesta důle? Ta byla velice rychlá a skvělá. Lyžaři zmizeli a sjezdovka byla jen naša! To sa to parádně svištělo po zadku důle. Bláznivá jízda!
A teď už enom doufat, nastartuje auto? Nastartovalo, tak už si to svištíme do Fryštáku na prasátko. Teda eště vysadit Pepu na chatě a Jendu na vlak 😀 ?!
A co do třetice – příští rok: Ďumbiere, těš sa!
Výpravu podnikli: Tidít, Kája, Lukin, Pepa, Jenda, Pavel, Staňa a to vám napsala Jaňa