Cesta začala ráno tím, že jsme na se na kolech dopravili do strážnického „přístavu“. Tam naše výprava převzala nějaké kánoe (tuším že 5) a 1 kajak pro Tidita. Plavba po Baťáku proběhla vcelku klidně, jenom Jura 13 mi usnul na lodi a skončil ve vodě. Přenést lodě kolem jezu byl trochu oříšek, protože víry nám skoro sebraly 1 kanoe i s posádkou (Moňa a Johny). Dál naše cesta probíhala podle plánu. Viděli jsme jeden ze tří Velkých meandrů prolomený a už ho uzavírali nánosy písku. Nebyli jsme to ale jenom my koho tato podívaná zaujala. Kousíček za meandrem nás zastavila indiánská hlídka a dostali jsme pozvání k nim do tábora. Nabídka to byla velmi lákavá a začínalo trochu poprchat, takže všichni členové výpravy rádi zakotvili pod indiánským táborem u nejvyšší pískové stěny. Indiáni se k nám zachovali velmi mile. Usušili nás, nakrmili a dobře se s námi pobavili. Zahráli jsme si s nimi šílený tenis (jemuž holdoval hlavně otec Martin), někteří z nás zažili skutečný adrenalin při sjíždění pískové stěny a někteří dali raději přednost lenošení ve vigvamu. Zanedlouho nastal čas loučení a my vyrazili dál po Moravě. Na klidné vodě se dobře soulodilo, a tak naše plavba probíhala v klídku a v pohodě. V Rohatci jsme konečně zakotvili a naložili lodě na auta. Někteří odjeli domů autem a někteří na přivezených kolech.
Kája 🙂