Je 4:00, vstávám. A přemýšlím, jestli to má vůbec cenu, když jsem šla v 1:00 spát. Jo, pomalu se hrabu z pelíšku, dokončuji balení a šinu si to ke kostelu. Tady se schází ostatní účastníci výletu do Polska. Rozdělujeme se do aut a vyrážíme. Jízdu autem dvakrát nemiluji, díky kinedrylu pospávám. Náš vůz disponuje GPS navigací, proto se, sice cestou necestou, ocitáme v Českém Těšíně s mírným náskokem. Zde, po menších komplikacích vyzvedneme Tidita a po překročení státní hranice „plynule“ pokračujeme do Osvětimi.
Vstupujeme na místa hrůzy a utrpení. Ve skupinkách nebo jednotlivě procházíme koncentračním táborem, otřesným mementem 2. světové války. Když se po několika hodinách setkáváme, jsem ráda, že odjíždíme a necháváme Osvětim za zády… „Zabudnúť znamená nechať znova zomrieť.“ (Elie Wiesel)
V původním plánu byl také Krakov, ten ale z nedostatku času vynecháme. Snad příště. Rozhodujeme se pro návštěvu solných dolů Wieliczka. Sestupujeme do podzemí. Doufám, že ty schody nebudu muset šlapat nahoru! Sympatický polský průvodce nás seznamuje s historií dolu, díky tlumočnické dovednosti P. Martina rozumíme téměř všemu Spletitými chodbičkami procházíme do jednotlivých sálů, pojmenovaných po významných polácích. Nejvíce jsme uchváceni velkolepou kaplí (nepamatuji si bohužel její jméno). Báječná akustika, zpíváme. I když už nás bolí nohy, využíváme možnosti návštěvy muzea, kde je také podrobně ukázán proces těžby soli. Nahoru naštěstí jedeme výtahem. Takovým starým, kterým jezdili horníci. Působí klaustrofobicky, jsem ráda, že jsem venku na světle božím. Na světle? Začíná se stmívat, je čas vyrazit zpět do vlasti. Naviguje nás to na dálnici, trošku se zarazíme, když máme platit mýtné. Zbylo nám dost zotých? Naštěstí ano. Je hodina po půlnoci a jsme doma. Výlet se povedl!
Evča 🙂