Olympijský tábor (20. – 29. červenec 2007) – Eliška u Fryštáku

posted in: Z akcí | 0

S blížícím se koncem prázdnin si rádi připomínáme nevšední zážitky, které nám dny volna přinesly a rádi se o ně dělíme s ostatními. Také já vzpomínám na deset dní na táboře ve Fryštáku.

Je pátek 20.7.2007. Olympijská vesnička Eliška u Fryštáku napjatě očekává příjezd prvních sportovců. A už jsou tady. Reprezentanti ostrovních států pěti kontinentů se zde budou snažit naplnit olympijské heslo –Rychleji, výše, silněji –což také slavnostně slíbili před hlavami korunovanými i ověnčenými.

Od soboty jdou formality stranou a začíná opravdové olympijské zápolení. Uznejte, ne každá křehká závodnice má zkušenosti se střelbou z luku či vzduchovky a ne každý sportovec je natolik zručný, aby zvládl zapínání knoflíků na čas. Nicméně…disciplíny netradiční (běh s čímkoli a v čemkoli, lovení kdečeho, orientace v prostoru, zkouška zručnosti a spousta jiných) se střídaly s klasickými (fotbal, pétanque, střelba…) a když už toho bylo na sportovce moc, vyrazilo se na malý relax k vodě a na volejbal či slaňování, protože počasí nám opravdu přálo.

Zatím byla řeč pouze o letních disciplínách. Avšak organizační tým myslel na všechno, a tak se uskutečnila asi historicky první zimní olympiáda v červenci. Pochopitelně nechyběly disciplíny jako sjezd, biatlon a curling. Podle mě ale mělo největší úspěch skupinové krasobruslení, které bylo publikem i porotou náležitě oceněno.

Nevím do jaké míry by šla pěší chůze klasifikovat mezi olympijské disciplíny, ale velký výlet na hrad Lukov a do ZOO Lešná byl svým způsobem také sportovní výkon. A ty cesty do Fryštáku na mši a horolezeckou stěnu! Každá z těchto cest měla svůj neopakovatelný cíl. I ta poslední – cesta za pokladem.

A to překvapení, když jsme se vrátili ze ZOO a v táboře nás čekal náš milý otec Martin. Ano, nejen tělo ale také ducha a duše je potřeba posilovat. K tomu pomáhalo ranní duchovní slůvko a mše svaté při světlech loučí a svíček.

Naše olympijská vesnička opravdu viděla věci! Vodní bitvy, stezku odvahy, stavbu olympijského stadionu a klání států o pořádání příštích olympijských her. Každý, kdo tam byl vám určitě rád povypráví co se líbilo právě jemu. A já jen doufám, že se to všem zúčastněným líbilo a že se setkáme při dalším táboře.

Na úplný závěr děkuji všem vedoucím, kteří tábor pro děti připravili a pod vedením předsedy Olympijského výboru Lukáše Petruchy dovedli celou olympiádu do zdárného konce. Neméně děkuji paní Komoňové, Studničkové, Všetulové a Slávce Petruchové, které se staraly, aby naši sportovci dostávali výživnou stravu, a Marušce Tomečkové, která ošetřila každé zranění.

Evka 🙂

Subscribe
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments