Jednou v sobotu jsme se sešli v plné polní na vlakovém nádraží ve Vnorovech. Všichni byli ještě rozespalí po ránu a v batůžcích měl každý pořádnů sváču. Konečně přijel vlak a naše skupinka Znorovjanů nastoupila. Párkrát jsme přesedali, někteří to ani nezaznamenali, protože během cesty ještě dospávali. Vysedli jsme v nějaké vesničce a odtud jsme šli po svých. Za nedlouho se před námi objevila polní cesta a všichni se zaradovali, že nás nebudou bolet nohy z betonu. Ale vyskytl se problém. Potok, ve kterém bylo asi pod kolena vody. A tak jsme museli něco vymyslet. Naštěstí nás z kritické situace vyprostil geniální plán a nápad. Postavili jsme si vlastní most ze dřeva a klád. Všichni přešli suchou nohou. Čekala nás ještě dlouhá cesta, ale my jsme naštěstí měli veliké svačiny tak jsme si dělali zastávky a posilňovali jsme se. Šli jsme samými hezkými cestičkami a potkávali jsme se s turisty, co měli stejný cíl jako my. Za nedlouho jsme dorazili konečně k cíli na Dívčí Hrady. Byla to krásná zřícenina, ze které byl ještě krásnější rozhled do údolí. Nafotili jsme pár foteček a pokračovali jsme dál za novými zážitky. Cesta rychle ubíhala a dokonce jsme si vysloužili i novou přezdívku. Už se blížil konec našeho výletu, protože jsme se dostali už do našeho vytouženého Mikulova. Po celém Mikulově jsme hledali restauraci, kde by se naše partička vlezla a mohla v klidu pojíst. Ale naskytly se různé problémy, buď nebylo nikde místo, nebo bylo obsazeno a dokonce neměli někde i naše dlouho očekávané palačinky. Na poslední chvíli jsme se všichni domluvili a zabrali dva stoly v jedné malé restauraci ve venkovním posezení. Většina z nás si dala kávu a objednala palačinky. Jenže co jsme nezjistili. Palačinky trvaly udělat více než půl hodiny a to by nám ujel vlak. Museli jsme se tedy s palačinkami rozloučit a odvolat je. Sestry Tomečkovy- Klárka a Verča si pak udělaly radost a šly nakupovat oblečení do nákupního centra v Hodoníně. Někteří z nás se vydali s nimi a ostatní šli na zmrzlinu. Konečně přijel vlak. Všichni jsme byli smutní, že už jedeme domů a že nám výlet skončil, ale za to jsme byli plní nových a nezapomenutelných zážitků.
Klárka a Pája 🙂