Říkává se 3x a dost, ale existují i tací, kteří toto pravidlo porušují. K nim se může po 30. 12. 2008 přiřadit i skupinka asi dvaceti lidí, která se po roce opět vydala na (před)silvestrovský výšlap na Javořinu. Byli tam všichni, které už nebavilo sedět u televize a cpát se cukrovím, a kteří se chtěli pokochat pohledem na krásnou přírodu, protáhnout se a zablbnout si.
V 8 hodin už kupodivu většina lidiček postávala před kostelem a tradičně čekala na opozdilce :-). Asi po 20 minutách se 4 auta vydávají na cestu, směr – Vápenky. Cestou se 3 posádky někam zatoulaly, ale nakonec jsme se přece jen sjeli. Po modlitbě u kapličky se naše skupina vydala na cestu. Někteří už tady na začátku zkoušeli terén na „lopatách“, ale na té trošce sněhu to moc nejezdilo. Byla nám i zima, ale náladu to nikomu nezkazilo. U rozcestníku jsme si dopřáli trochu čaje, ale i silnější slivovice na zahřátí a pokračovali jsme na Javořinu. Vzduchem občas prolétla nějaká ta sněhová koule. U altánku následovala druhá a poslední zastávka při naší cestě na vrchol. Po svačině se někteří vydali nahoru po cestě, ale většina z nás si cestu zkrátila korytem Veličky. Pořádně jsme se zapotili, sněhu tu bylo kapánek víc. Hrobečku se letos nikdo nedočkal, zato dostaly prostor „lopaty“. Každý si po chuti zajezdil, následovalo společné foto a pak už honem do chaty na něco do žaludku a na zahřátí, protože foukal silný a studený vítr. Pánové ale dlouho sedět nevydrželi a šli se vyblbnout na svah :-).
Po slabé hodince jsme se vydali zpátky. Cesta byla z kopečka, takže ubíhala rychleji. Pánské osazenstvo a část dam se oddělili a jezdili na „lopatách“, až některé jedince bolel celý člověk. Sešli jsme se u Kamenné boudy a od ní pokračovali do Vápenek. Sníh vystřídalo bahno, ale naštěstí jsme se brzo dostali na silnici. No, spíš na klouzačku, protože byla celá pod ledem. Člověk by na ní užil brusle. Když už se zdálo, že letos ani nezapadnem sněhem, ani si nikdo z nás nevykloubí rameno, zkrátka, že se vrátíme v pořádku, uklouzla Maruška Tomečková na zledovatělé silnici a zlomila si ruku. A tak zatímco všichni nasedli do aut a jeli domů do tepla, Janek Komínek zamířil s Maruškou do kyjovské nemocnice.
I přes to všechno se nám výlet líbil, a tak se letos učitě dočkáme další výpravy.
Zuzka 🙂